Mezi Neapolským zálivem a Vesuvem se země občas chvěje a vzduch je prosycen výpary z Flegrejských polí. Ruiny na úbočích, římské vily dnes již pod hladinou moře, Pompeje i Herculaneum, vyprávějí o budoucnosti, která tu byla, a je pohřbena časem. Po stopách historie, vzpomínek uchovaných v podzemí, v černé a bílé, se ta méně známá Neapol naplňuje životy.

Pod mraky se skrývá území, kterým procházejí obyvatelé, věřící, turisté, archeologové, kteří vykopávají minulost, a ti, kteří se v muzeích snaží dát sochám, střepům a ruinám nový život a smysl.

Železniční trať Circumvesuviana protíná krajinu, koně v klusu trénují na pobřeží. Učitel na ulici věnuje svůj čas mimoškolním aktivitám pro děti a mládež, hasiči překonávají malé i velké obavy obyvatel, policie pronásleduje vykradače hrobů, zatímco v Torre Annunziata syrské lodě vykládají ukrajinské obilí.

Tým japonských archeologů již dvacet let provádí vykopávky ve Villa Augustea: sbírá semena, kosti, příběhy sedimentů. Turisté navštěvují ruiny v Pompejích, věřící se trmácí do svatyně Madonna dell'Arco, votivní dary a krypty vyprávějí o víře světa, který přežívá.

Země okolo zálivu je jeden velký stroj času.